Vítejte na stránkách milé hovawartí fenky jménem

bonitační kód: 5/2a/A1,B7,B9/AA - I.tř. chovnosti bonitační kód: 5/2a,d/A6, D2, G3, M1/BA - II. tř. chovnosti,

rodiče: Condor v. Inselparadies (SRN), černoznakatý, DKK 0/0 rodiče: All Tiger Black Modneo (ČR), černoznakatý, DKK 0/0

Lotta Klejnot Fanusi (PL), černoznakatá, DKK 0/0 Frona z Páralovy zahrady (ČR), plavá, DKK 0/0

výstavní ocenění: Světový vítěz Poznaň 2006, JCH SR, CH SR, JuniorBOB výstavní ocenění: V, V1

1.4. a 3.4. 2007 jsme se Sárou jeli za ženichem. Otcem "B"-vrhu byl vybrán nádherný Gatys (www.eldoradolipi.com) .

Myslím si, že udělal dobrý dojem nejen na mě, ale i na Sáru. Podle čeho usuzuji? V neděli 1.4. jsme celá rodina nasedli do auta, vzali Sáru a jeli za ženichem. V úterý 3.4. jsme celá rodina nasedli do auta, vzali Sáru a jeli za ženichem (na překrytí). No a ve středu, když jsem nastupovala do auta, že pojedu na nákup, se Sára postavila ke kufru auta s vyzývavým pohledem - "Tak jedem!". Bylo mi jí líto, zklamala jsem jí, ale každý den za Gatysem opravdu jezdit nemůžeme....

30.4. 2007 - na ultrazvuku u veterináře povrzena březost! Očekávaný termín narození štěňátek okolo 4.6.2006

23.5.2007 - Sára zdraví všechny, kteří se spolu s ní těší a očekávají narození malých chlupatých pokladů!

Kdyby si Sára mohla vybrat, určitě by změnila počasí - takové horko se s tak velikým bříškem těžko snáší. Na procházky chodíme jen ráno a pozdě večer, přes den je zalezlá na tom nejchladnějším místě, které na zahradě najde. Odpoledne si chodí pospat domů, nejchladněji je podle ní na WC a to nejlépe s čumáčkem za mísou:-). Délku procházek si Sára určuje sama, jak se cítí. Oproti jindy jsou výrazně kratší, ale to se dá pochopit - když už nechce chodit, zastaví se, podívá se na mě a mě je jasné, že se dál nedostaneme ani o krok, pouze zpět.

Každý den jí kontroluji bříško, poslední dny jsem občas ucítila šimrání a dnes poprvé konečně to pravé kopání. Je to krásné! Kolik jich tam asi je, jací jsou, mají se dobře? Prohlížím si fotky z minulého vrhu a čím dál víc se na štěňátka těším. Na to jejich vrnění a mlaskání a na tu jejich krásnou vůni...

Zbývá nám ani ne 2 týdny do očekávaného termínu porodu, držte nám palečky, ať štěňátka vydrží u mamky až do té správné doby a aby Sára ty poslední dny s velikým bříškem dobře zvládla.

V sobotu ráno jsem naměřila Sáře teplotu, která klesla na 37,2 °C, a to byl pro mě signál, že už je to tady. Zapnula jsem tedy topení v porodní místnosti a hlídala Sáru. Celý den Sára vůbec nejedla, ale jinak byla v klidu. Večer začala hrabat stejně jako minule čisťounká prostěradla ve své porodní bedně, a tak jsem si vedle bedny ustlala s snažila si ještě trochu pospat, než to přijde. Bylo tam veliké horko, Sára chudinka stále nahlas dýchala a větrala tlamičkou. V neděli před pátou ráno jsem na jejím neklidu poznala, že hodina H je tady. V 5.15 přišla na svět první černoznakatá holčička. Po ní přišla další čzn holčička a po ní další a další a další...až jsem začala pochybovat, jestli vůbec rozeznám kluka od holky:-))) Pak nastala zněma - narodila se plavá holčička a jako 7. v pořadí konečně čzn. kluk, pak ještě jedna čzn. holčička a nakonec jsme to uzavřely v 10.45 čzn klukem.

Takže to shrnu, Sára se stala maminkou 9 štěňátek - 6 černoznakatých holčiček, jedné plavé a 2 černoznakatých kluků!!!

Štěňátka jsou krásná, zdravá a úúúžasná. Stvoření nového života, to je opravdový zázrak. Zažívám to takto už podruhé, ale přesto mě to udivuje a nevěřícně ty pobrukující, sledká a voňavá stvoření sleduji.

Dcera si z minulého vrhu velmi oblíbila jednu plavou fenku (ze tří), říkala jí Sněhurka, protože byla světleší plavé barvy a pokud byla u štěňátek, věnovala se převážně jenom jí. Stále si na ní vzpomíná. Když se potvrdilo, že Sára čeká štěňátka, dcera se těšila, že se jí narodí zase Sněhurka. Vzhledem k barvě rodičů a prarodičů jsem jí nemohla nic slíbit - ale Sára její přání asi slyšela, jinak to nemohu pochopit: Narodilo se pouze jedno plavé štěňátko - fenka. Takže zázrak v zázraku? Kažodádně bude Sněhurka od nás velmi navyknutá na nenechavé dětské ručičky.

Na Sáře je vidět, že už ví co a jak. Porod zvládala s klidem, i když jí to občas zabolelo a zakníkala, hledala oporu ve mě, drkala do mě čumáčkem a chtěla hladit. Chuť k jídlu dostala po porodu docela rychle, krásně si lehá ke kojení, aby všechny struky byly k dispozici, dokáže si pro sebe najít čas na spánek, jídlo, piití i venčení. Tedy, první noc se ani nenapila a už vůbec nechtěla ven čůrat, očima mi říkala, že se od mrňat ani nehne. Je to už ale čím dál lepší, od včera si chodí odpočinout zase za záchodovou mísu a ještě raději se chodí popelit do vyhrabaných děr na zahradě. Vrací se se studeným bříškem a plnými cecíky. Štěňátka se vždy pěkně naducnou a pak sladce spinkají, ve spánku pobrukují, občas kníknou a cuknou sebou. Chválím Sáru za to, jaká vládne v jejím pelíšku pohoda a jaká je šikovná mamka.

Štěňátka mají dva týdny. Udělala veliký pokrok. Už se jim rozlepila očička, začínají slyšet, udrží se na všech čtyřech a umí přejít pár kroků. Jsou už i poprvé odčervená - vůbec jim to nechutnalo, třepali hlavičkama, prskali, ale měli smůlu - přeprala jsem je a tak jim nezbývalo nic jiného než to vydržet:-) Už také začali vnímat jeden druhého a začali si mezi sebou hrát. Čumáček jim ale funguje perfektně, stačí, aby Sára potichounku nahlédla do porodní bedny a udělala kontrolní součet, hned je její pach probudí a začíná mazec - kníkají, chodí a padají, čůrají a narážejí do sebe...to vše do té doby, než si Sára dodá odvahu a vkročí mezi ně a nechá si drancovat cecíky. Má při tom kojení vždy takový statečný odhodlaný výraz, musí to být pro ní náročné...

Zde je pár fotografií mých malých voňavých myšáčků, přidávám ještě jednu fotku pořízenou týden před porodem - moc to těm mým holkám sluší!

Všechna naše štěňátka už mají své nové rodiny, které se na ně velmi těší.

ŠTĚŇÁTKA (vrh A):

Všechna naše štěňátka našla své nové rodiny. Jsou to:

plaví pejskové Astien a Arny, černoznakatí pejskové Archibald, Alex a Axis,

plavé fenky Ariana, Aischa a Aiko a černoznakatá fenka Angie.

Přeji jim hodně štěstí, pevné zdraví a veselý a spokojený psí život!

Jejich páníčkům přeji, aby je jejich pejskové naplňovali štěstím a radostí!

---------------------------------------------------------------

ALEX ANGIE ARCHIBALD

nádherný, statný a nadějný pejsek jediná černoznakatá fenka - celá máma narodil se jako největší, je to velký kliďas

ARIANA ARNY ASTIEN

oblíbenec naší dcery, velmi milý a mazlivý pejsek temperamentní pejsek, který o sobě dobře ví,

dostala od ní jméno Sněhurka že je nádherný

AIKO AISCHA AXIS

milá mírná fenečka mazlík a lumpík v jednom přítulný a jemný pejsek

Š Ť Ě Ň Á T K A 2006 (vrh A)

Otec štěňátek – Slíbila jsem Sáře, že jí najdu pořádného fešáka! Tím vyvoleným se stal Akym z Malého Rohozce (www.radiodragon.cz/falko). A je to opravdový krasavec, získal mnoho titulů, např. CAC, CACIB, BOB, NV, VKV. Ale hlavně je to hodný, poslušný a pohodový pejsek.

13.5.2006: Narodilo se nám 9 nádherných zdravých štěňátek - 5 pejsků (2 plaví a 3 černoznakatí) a 4 fenky (3 plavé a 1 černoznakatá).

Štěňátka se narodila mezi 01:00 a 05:50. Naštěstí bylo vše bez komlplikací a Sára i já jsme vše zdárně zvládly.První dny po porodu byla Sára strašně starostlivá a tak šel spánek stranou. Únava na sebe nenechala dlouho čekat, Sára pak pochopila, že se nic špatného nestane když si chvilku pospí a tak si zalezla na záchod, hlavu nacpala až dozadu za mísu a tam spala a spala, pak šla krmit a pak zase zalezla na stejné místo a spala. Bylo mi jí líto, ale každá máma si toto těžké období po porodu musí prožít.

Štěňátka byla s mamkou ve velké porodní bedně doma v hale, bylo tam teploučko přesně tak, jak má být. Když jim byly tři týdny, šla se štěňátka se podívat poprvé ven, nejdříve na odpoledne, pak na celý den a potom už tam byla i přes noc. Jak rostla, začala jsem je pouštět na zahradu - nejdřív jsem měla strach, že se mi rozutečou a tak jsem stále dělala průběžné součty a připadala si jak s dětmi na školním výletě. Postupem času dostávala štěňátka více a víéce důvěry a nakonec to bylo tak, že byla puštěná celý den a když už jich pak více jak polovina odešla do nových domovů, byla puštěná i přes noc. Bylo to dojemné, ráno je vidět schoulené na rohožce na terase, jak věrně spí u domu.

Objevování zahrady bylo pro štěňátka velmi zábavné. Když jim poprvé Sára ukázala hromadu písku za domem, byl to pro ně ohromný zážitek - daly se do něj dělat díry a taky si našli velikou zábavu - vylézt nahoru, přikrčit se a počkat, až bráška vyleze za ním - pak vyskočit a vylekat ho a dívat se, jak se polekaný bráška kutálí dolů. Tím, že byla štěňata volně puštěná na zahradě, mohla jim Sára dávat výchovné lekce (jinak za nimi do ohrádky kromě kojení moc nechodila, když nemusela). Hrála si s nimi, cvičila je v odolnosti (např. lítala po zahradě a dělala na ně "nálety"), ukazovala hračky a naučila jak to vypadá, když se o hračku (jako) nechce rozdělit. Někdy to vypadalo drsně, ale bylo to vždy v dobrém. A navíc- už takhle malí (nebylo jim ještě ani 8 týdnů) se naučili hlídat - od mamky odkoukali, že je třeba na vetřelce štěkat.

Mezi 2.7. a 22.7.2006 odešli všichmi moji myšáci do svých nových domovů, a to: do Prahy, Liberce, Karlových Varů, Neratovic, Ústí nad Labem, Nového Města nad Metují a do Ostravy. Věřím, že se mají dobře, že je mají rádi a jestli to vyjde, moc ráda se s nimi setkám. Moc se na to těším.

Teď už zase patřím jenom Sáře, všechna pohlazení jsou jenom její a tak si myslím, že se jí po štěňátkách ani moc nestýská. Určitě méně, než mě.....

Při pořizování pejska jsem si přála jediné – mít psí kamarádku. A to mi Sára splnila a dává i mnohem více. Hlídá dům, doprovází mne všude kde to jen trochu jde a je vždy připravená na přijmout pohlazení, pomazlit se se mnou a podat mohutnou tlapu, kterou říká, že je tu pro mne. O ulízanec na tvář nemám také nikdy nouzi. Tentýž rok, co jsme si Sáru přivezli domů, se mi po několikaletém bezdětném manželství podařilo otěhotnět a tak nepochybuji, že mi její přátelství i takto prospělo. Vzhledem k tomu, že jsme si se Sárou velice blízké a narozením dcery tu byl najednou někdo „třetí“, muselo se přátelství mezi Sárou a dcerou opatrně budovat. Myslím si, že se zdařilo. Sára dokáže velmi trpělivě snášet vřelé projevy lásky od malého dítěte a velmi ochotně a jemně brát z dětských ručiček jakékoliv dobroty.

Vůči naší dceři je Sára opravdu velmi trpělivá. S naprostým klidem vydrží ozdobení květinami, čepicí nebo korálkovým náhrdelníkem či přikrývání kuchyňskými utěrkami a chňapkami. Trpělivě počká, až se ty malé nemotorné ručičky rozdělí o kousek rohlíku nebo jablka - pravdou ale je, že někdy to trvá trochu dlouho a to pak má Sára slinu dlouhou až na zem:-).

Kotec zná opravdu jen výjimečně, to jen když hárá a nebo když jsou na zahradě na návštěvě děti. I když má prostornou boudu, vůbec tam nechodí - nejlépe jí je na matraci přímo u vchodových dveří. Tam má nejlepší přehled a je nejblíže k nám. Do domu smí, ale respektuje, že je to jen na pozvání. Doma pak zaujme místo, odkud mě může sledovat a je spokojená. V zimě, když jsou mrazy ale spí doma - přece by člověk "psa nevyhnal".

Okolo domu je veliká zahrada, skoro každý den jsme spolu venku v lese. Drží se domu a své zahrady i když není plot okolo celého pozemku celistvý. Když se přátelé diví, že nám bez plotu neuteče, odpovídám "Sára ví, že by jí nikdo tak nemiloval, tak jako já". :-) Nikdy nám doma nic nezničila, čistotnosti se naučila po pár týdnech od příjezdu. Zato na zahradě občas zaúřadovala, ale vzhledem k tomu, že zahradničení stejně není náš koníček, nebyly škody příliš veliké.

Jako každý správný hovawart je to pes k neumazlení. Miluje jakékoliv hlazení a drbání, kdekoliv a kdykoliv. Svou náklonnost dává najevo podáním tlapky a nebo olíznutím - stačí se sklonit k zavázání tkaniček u bot a už je člověk od ní "políbený". Když byla malé štěňátko, lehávala mi na klíně, dnes skoro čtyřicetikilová činí taktéž, akorát to vyžaduje trochu jinou polohu. Dokáže se ke mně stulit jak malé dítě a slastně vychutnává mou přítomnost. Je-li venku teplo, chodívám si k ní na terasu vypít odpolední kávičku, ona je ke mně přitulená a je nám spolu moc fajn. Je vyrovnaná a klidná, nebojí se, není nervózní ani agresivní. Mou péči, ale i třeba péči veterináře snáší s klidem. Věří mi, že jí nenechám ublížit. Jsem-li ale já ve stresu, hned to pozná a je neklidná taky. Ráda jezdí autem – na krátké trasy protože ví, že jí čeká dobrodružství (procházka v novém prostředí) a na ty dlouhé protože ví, že jedeme na dlouho a ona bude s námi a to je pro ní důležité. Dům hlídá perfektně, je opravdu spolehlivý hlídač. Podle druhu štěkotu poznám, štěká-li na srnky za domem nebo jestli k nám přijel někdo cizí. Návštěvy toleruje a koho již zná a kdo jí už někdy v minulosti přátelsky pohladil, toho si velmi dobře a velmi dlouho pamatuje – ať ho potká kdekoliv. I když už je jí pět let, je stále hravá. Např. hrajeme hru na schovávanou - posadím jí za rohem domu a na zahradu schovám hračku. Vždy trpělivě počká až jí zavolám a pak hledá – samozřejmě vždy najde.

Nikdy nikoho nekousla ani jinak neublížila. Když už se jí výjimečně něco opravdu velmi nelíbí (např. jí nakoukne cizí člověk do auta a ona je v omezeném prostoru kufru), pak zavrčí a je-li úplně nejhůř, cvakne zubama naprázdno. Tím velmi srozumitelně říká "přestaň, nelíbí se mi to" a to bohatě stačí.

Sáru jsem si nebrala proto, abych jí budovala „psí kariéru“ a navíc při malém dítěti na to tolik času nebylo a tak se nepyšníme sérií výstavních úspěchů a složenými zkouškami. V květnu 2005 na mezinárodní výstavě v Litoměřicích, která byla naší velkou premiérou, jsme dostaly „výborná 1“ a v září 2005 na mezinárodní výstavě v Mladé Boleslavi jsme dostaly „výborná“.

Kromě drobných úrazů (sešití tlapy po došlápnutí na sklo a sešití obočí po nárazu na plot při honění sousedovic kočky) je Sára naštěstí zatím úplně zdravá.

O standardu plemene, výcviku, výchově a výživě atd. atd. lze najít mnoho informací na internetu (např. internetové strány Hovawartklubu: www.hovawart.cz nebo www.hoviportal.com), proto zde vyprávím pouze o naší Sáře. Navíc ne každý návštěvník či zájemce o štěňátko je začátečník.

Stránky jsou amatérské a provizorní a tak doufám ve shovívavost čtenářů. Díky